Nestává se často, aby dokument ze 17. století byl napsán nádherným, jednoduše čitelným písmem (a navíc ještě česky).
Urbář panství Frýdek z roku 1636 doporučuji všem začátečníkům ve čtení starých materiálů, seznámí se s tehdejším způsobem vyjadřování, aniž by byli znechuceni obtížnou čitelností textu. Můžeme být tedy rádi (nejen z hlediska historického), že urbář přežil skartaci "žehem" velké části archivu frýdeckého velkostatku na přelomu 19. a 20. století.
Části z urbáře 1636 jsou občas citovány v publikacích, bohužel jeho edice zatím chybí. Nejdále se v přepisu urbáře dostal pravděpodobně R. Žáček v časopise Těšínsko [1]. Bohužel se do článku nevešla pasáž popisující hory a říčky v Beskydech, což je z hlediska používání toponym velká škoda - tak se to snažím nyní napravit.
Nezvládám přesná pravidla přepisu historických textů, ale snažil jsem se držet několika pravidel: písmena i, j, y jsem převedl na i, y podle současné gramatiky, obdobně jsem g měnil občas na j (Gura / Jura), jindy jsem jej ve slově ponechal (Gruň). Obdobně došlo k záměně souhlásek s a z, dvojhlásku ie nahradilo ě, au přešlo na ou, cz se mění na c nebo č podle současné mluvy. Kvůli lepší čitelnosti jsem doplnil či vynechal některé čárky ve větách. V případě názvů hor, říček či jmen osob je situace složitější, občas jsem při přepisu použil současný tvar, ale vždy se po najetí myší na text objeví v bublině přesný přepis textu.
V textu jsem vynechal seznamy držitelů luk, v dalších urbářích jsou už psány zvlášť a toto uspořádání mi připadá přehlednější. Přepsaný text se v urbáři nachází na stranách 65 až 70.
[dále držitelé luk]
Z té hory vyvírají potůčky Malý Lipový, Velký Lipový - hají se k ruce vrchnosti, vpadají oba dva do řeky Morávky.
Od Prašivé jdouce hranicí jest vrch Lipí, vrch Malá Ropice, vrch Příslop, vrch Velká Ropice, vrch Smrčina, kterými všeckými vrchy hřbetem aneb půl grumem Těšínská hranice jide.
[dále držitelé luk]
Potok má hora Slavíč jeden, vpadá do Morávky, dává z něho platu Gola 3 kopy pstruhův.
Od Slavíče jde hranice hřbetem, odkud řeka vyvírá, slově verch Polek, až po verch Prostřední, po verch Kozí Chrbty, až na Velkú Polom Těšínské hranice konec jest.
[dále držitelé luk]
Z Polky řeky, která od vrchovin vyvírá, platů dává Jura Kohutek 1 kopu pstruhův.
Na Opolonu, na Polámanou Kyčeru, na Kelčovou, na Kelčovku, na Vysokou Kyčeru, na Okrouhlici, na Leskovou, to jsou všecko od Slovák hranice, půl vrchu sem a půl do Slovák ná[leží].
[dále držitelé luk]
[dále držitelé luk]
Adam Tošinovský z dotčených potůčkův a Mohelnice od ust Borového až do vrchovin pstruhův dává 7 kop.
Jura Nedělův z Mohelnice od ust Borového až do Morávky dává platů 7 kop.
Od Smrčiny vrchu psané, jide verch Veliký Gruň k Vel[iké] Ploštině, potom verch Okrouhlice, verch Poledňaná [k?] Řečici a Jamniny a verchy Pálenice až po řeku Černá.
Od verch Černé jide Borsučí, grunt Šorštýn Vysoký, Velk[ý] Šorštýn, Grúnik Kovalčanky, Košařiska, verch Malá Javořinka, Hluchenka, ta dochodí až do Smradlavé hranice Uherské a Hukvaldské.
[dále držitelé luk]
Od hranice Uherské vyvírá řeka Smradlava, do které vpadá potok Čurapice, a ta Smradlava jest hranice Hukvaldska a Panství Frýdeckého. Ta řepka vpadá do Bílé Ostravy, ta se schodí s Černou pod Pálenicí a jde tokem upřímým, jsouce hranicí markrabství Moravského a země Slezské, až po zlatý důl k hranici Řepiské, po kteréž se dříví k stavení i časem budoucím šindel z hor plaviti může.
Do ní vpadají potoky tyto:
Řečice, z té dává platů Václav Huser pstruhův roč[ně] 2 kopy.
Mazák, Sepetný, Vsatina, Bílý, Sibudov, ty se všechny k ruce verchnosti hájí.
Morávka ta vyvírá od Súlova a Veliké Polomě a poto[k] běží mezi verchy pod Kozí Chrbty a mezi Slavíč a Travný pod Prašivou, potom polmi až po hranice Staromě[stské], kde se k ruce verchnosti hájí, a vpadá do Ostravice.
Tu řeku drží
U několika slov můžeme mít podezření na překlep písaře, Kopicze mělo být pravděpodobně Ropicze, tvar grumem je blízko slovu gruniem a místo řepka bylo asi myšleno říčka. Většina názvů použitých v urbáři už dobře souvisí se současným pojmenováním hor, říček či alespoň osad a samot, můžeme říct, že Beskydy roku 1636 jsou už dobře pojmenovány. Samozřejmě některým říčkám či horám se v průběhu let název ještě měnil (například řeka Polka na Skalku či Nytrovou, Lazenský potok pravděpodobně na Chladnou vodu), jinde došlo ke změnám jen "kosmetickým" (Kozí Chrbty na Kozí hřbety, Kobylí Hlava na Kobylanka, Velký Polom na Malý Polom). Při dohledávání místních názvů může pomoci předpoklad, že každý potok měl většinou i svou horu, takže vrch Čurapice budeme hledat nad potokem Čurabka, vrch Mazák u potoka Mazáku. Jako jeden z důvodů, proč tomu tak bylo, mě napadá podezření, že slovo vrch, verch nebylo používáno jen ve smyslu "hora", ale také jako "nahoru od" - takže pokud vám ovčák na otázku, kde pásl, ukázal nahoru a odpověděl "verch Polek", tak to mohlo mít taky význam "nahoru od potoků Polek"; ale je to jen spekulace.
Většina toponym tudíž zůstala zachována alespoň v jedné formě názvu vrchu, potoka či osady/samoty. Potok Zlatnička se do Mohelnice vléval pravděpodobně u Zlatníku, možná to byl název pro současný Sihelský potok, obdobně vrchy Pálenice by se mohly nacházet u enklávy Polenica ve Starých Hamrech. Jsou i pojmenování, která se dodnes ztratila asi už úplně, například lokality nacházející se na hraničním hřebenu (dříve nazývaném Beskyd): Planý Beskyd, Rovný Beskyd, Vysoký Beskyd. U jiných hor a říček se ještě používalo dvojí pojmenování, Súlov - vrch Morávka, Smrčina - Suvočina, Ostrava - Ostravice; dnes už je zřejmé, kdo vyhrál.
V názvech beskydských hor se často objevují slova gruň a kyčera, pojmenování pro druh hory, původem valašského. A pro horní části říček (prameniště?) se v textu používá termín vrchovina, například vrchoviny Polky, Morávky, Mohelnice.
[1] ŽÁČEK R., 1995. Urbář panství frýdeckého z roku 1636, Těšínsko XXXVIII/3, 1-4.
Části z urbáře 1636 jsou občas citovány v publikacích, bohužel jeho edice zatím chybí. Nejdále se v přepisu urbáře dostal pravděpodobně R. Žáček v časopise Těšínsko [1]. Bohužel se do článku nevešla pasáž popisující hory a říčky v Beskydech, což je z hlediska používání toponym velká škoda - tak se to snažím nyní napravit.
Nezvládám přesná pravidla přepisu historických textů, ale snažil jsem se držet několika pravidel: písmena i, j, y jsem převedl na i, y podle současné gramatiky, obdobně jsem g měnil občas na j (Gura / Jura), jindy jsem jej ve slově ponechal (Gruň). Obdobně došlo k záměně souhlásek s a z, dvojhlásku ie nahradilo ě, au přešlo na ou, cz se mění na c nebo č podle současné mluvy. Kvůli lepší čitelnosti jsem doplnil či vynechal některé čárky ve větách. V případě názvů hor, říček či jmen osob je situace složitější, občas jsem při přepisu použil současný tvar, ale vždy se po najetí myší na text objeví v bublině přesný přepis textu.
V textu jsem vynechal seznamy držitelů luk, v dalších urbářích jsou už psány zvlášť a toto uspořádání mi připadá přehlednější. Přepsaný text se v urbáři nachází na stranách 65 až 70.
Hory
Na tom panství jsou hory obšírné, počínají se všíř od hranice knížetství Těšínského a jdou až po řeku Ostravu, která dělí Slezsko s Moravú. Nazdél pak až po Beskyd Vysoký a hranice Uherské, které mají pěkné a veliké lesy, od všelijakého dříví.Verch Prašivá
Jde od hranice Těšínské, kde půl verchu hřbetem hranice knížetství Těšínského a panství Frýdeckého jest.[dále držitelé luk]
Z té hory vyvírají potůčky Malý Lipový, Velký Lipový - hají se k ruce vrchnosti, vpadají oba dva do řeky Morávky.
Od Prašivé jdouce hranicí jest vrch Lipí, vrch Malá Ropice, vrch Příslop, vrch Velká Ropice, vrch Smrčina, kterými všeckými vrchy hřbetem aneb půl grumem Těšínská hranice jide.
Verch Slavíč
Ten verch všecken od knížectví Těšínského odtečený? jest a koncem jeho hranice jde.[dále držitelé luk]
Potok má hora Slavíč jeden, vpadá do Morávky, dává z něho platu Gola 3 kopy pstruhův.
Od Slavíče jde hranice hřbetem, odkud řeka vyvírá, slově verch Polek, až po verch Prostřední, po verch Kozí Chrbty, až na Velkú Polom Těšínské hranice konec jest.
[dále držitelé luk]
Z Polky řeky, která od vrchovin vyvírá, platů dává Jura Kohutek 1 kopu pstruhův.
Planý Beskyd
Od hranic Slovenských jest verch Planý Beskyd, Malá Polomka, Strumka, po verch Morávek k Súlovu, Rovný Beskyd do vrchu Borsučího, na Pokřepelici, které hory náležejí do Slovák, potom Beskydem až na Vysoký Beskyd verch Čurapice.Na Opolonu, na Polámanou Kyčeru, na Kelčovou, na Kelčovku, na Vysokou Kyčeru, na Okrouhlici, na Leskovou, to jsou všecko od Slovák hranice, půl vrchu sem a půl do Slovák ná[leží].
[dále držitelé luk]
Suvočina aneb Smrčina
Od verchu Morávky neb Súlova počíná se vrch slově Suvočina, verch Cemřilov, Vysoká Kyčera, Travný, verch Salašík až do Přelače.Obora
Ta Přelač obrácená na Oboru, v níž jest louk pěkných, na nich se nadělati může sena do 100 fůr. Ty vrchy leží mezi Mohelnicí a Morávkou řekami, v té řece Mohelnici drží louky tito[dále držitelé luk]
Pastvy panské
Mimo těch louk v řece Morávce od ust Polek do vrchovin i na gruně při té řece jsou plaňavy, na kterých se dobytka jalového ze dvorův přes 100 kusův pásti může, a mohly by se v těch místech i klisny aneb koně stádné pásti.Potoky
Mezi těmi verchy jsou tyto: potok Travenský, Zlatnička, Zimný, Jestřábí. Ty vpadají do řeky Mohelnice, z kteréžto platů dávají totižtoAdam Tošinovský z dotčených potůčkův a Mohelnice od ust Borového až do vrchovin pstruhův dává 7 kop.
Jura Nedělův z Mohelnice od ust Borového až do Morávky dává platů 7 kop.
Lysá hora
Od Smrčiny jest verch neb gruň k pasíšce na verch Zimný, Vysokou Lysou, verch Malá Lysá, Kyčera Velká a Malá Kyčera. Od Lysé odděluje se verch Kobylí Hlava, vrch Čupel, vrch Mazák, vrch Stiškův. Verch Veliké Lysé se hájí po verch Kobylí Hlavy nadůl k Mohelnici a Janovského lesu pro zvěř a ptáky.Od Smrčiny vrchu psané, jide verch Veliký Gruň k Vel[iké] Ploštině, potom verch Okrouhlice, verch Poledňaná [k?] Řečici a Jamniny a verchy Pálenice až po řeku Černá.
Od verch Černé jide Borsučí, grunt Šorštýn Vysoký, Velk[ý] Šorštýn, Grúnik Kovalčanky, Košařiska, verch Malá Javořinka, Hluchenka, ta dochodí až do Smradlavé hranice Uherské a Hukvaldské.
[dále držitelé luk]
Řeka a potoky při těch horách
Od Súlova přes gruň vyvírá říčka Černá a jde dolů horami zdejšími a vpadá do Bílé, pod verchem Pálenicí do ní vpadají potoky Škorňaný, Skalčaný, Hartisův, Veliký Lučný, též potok Stupný, Lazenský, Borsučí.Od hranice Uherské vyvírá řeka Smradlava, do které vpadá potok Čurapice, a ta Smradlava jest hranice Hukvaldska a Panství Frýdeckého. Ta řepka vpadá do Bílé Ostravy, ta se schodí s Černou pod Pálenicí a jde tokem upřímým, jsouce hranicí markrabství Moravského a země Slezské, až po zlatý důl k hranici Řepiské, po kteréž se dříví k stavení i časem budoucím šindel z hor plaviti může.
Do ní vpadají potoky tyto:
Řečice, z té dává platů Václav Huser pstruhův roč[ně] 2 kopy.
Mazák, Sepetný, Vsatina, Bílý, Sibudov, ty se všechny k ruce verchnosti hájí.
Morávka ta vyvírá od Súlova a Veliké Polomě a poto[k] běží mezi verchy pod Kozí Chrbty a mezi Slavíč a Travný pod Prašivou, potom polmi až po hranice Staromě[stské], kde se k ruce verchnosti hájí, a vpadá do Ostravice.
Tu řeku drží
Bartoš Slánka, od vrchovin ji až do místa, kde do ní potok Polka vpadá, dává platů od sv. Jakubě pstruhův 2 kopy a o svatým Martině 2 kopy.
Od ust Polky až do Hrachového drží tu řeku Martin Mitura,
dává z ní pstruhův na sv. Jakub 2 kopy a na sv. Martin 3 kopy.
Od Hrachového až po pilu derží Jakub Havlův, dává z ní
platu pstruhův 3 kopy.
Od pily až naproti Bočkovi derží Jan Tošenovský, dává z ní
platu pstruhův o sv. Jakubě 4 kopy a o sv. Martině 3 kopy.
Od pol? Staroměstských ostatek dolů hájí se jak napřed při zámkové rybníce? se nachází.
U několika slov můžeme mít podezření na překlep písaře, Kopicze mělo být pravděpodobně Ropicze, tvar grumem je blízko slovu gruniem a místo řepka bylo asi myšleno říčka. Většina názvů použitých v urbáři už dobře souvisí se současným pojmenováním hor, říček či alespoň osad a samot, můžeme říct, že Beskydy roku 1636 jsou už dobře pojmenovány. Samozřejmě některým říčkám či horám se v průběhu let název ještě měnil (například řeka Polka na Skalku či Nytrovou, Lazenský potok pravděpodobně na Chladnou vodu), jinde došlo ke změnám jen "kosmetickým" (Kozí Chrbty na Kozí hřbety, Kobylí Hlava na Kobylanka, Velký Polom na Malý Polom). Při dohledávání místních názvů může pomoci předpoklad, že každý potok měl většinou i svou horu, takže vrch Čurapice budeme hledat nad potokem Čurabka, vrch Mazák u potoka Mazáku. Jako jeden z důvodů, proč tomu tak bylo, mě napadá podezření, že slovo vrch, verch nebylo používáno jen ve smyslu "hora", ale také jako "nahoru od" - takže pokud vám ovčák na otázku, kde pásl, ukázal nahoru a odpověděl "verch Polek", tak to mohlo mít taky význam "nahoru od potoků Polek"; ale je to jen spekulace.
Většina toponym tudíž zůstala zachována alespoň v jedné formě názvu vrchu, potoka či osady/samoty. Potok Zlatnička se do Mohelnice vléval pravděpodobně u Zlatníku, možná to byl název pro současný Sihelský potok, obdobně vrchy Pálenice by se mohly nacházet u enklávy Polenica ve Starých Hamrech. Jsou i pojmenování, která se dodnes ztratila asi už úplně, například lokality nacházející se na hraničním hřebenu (dříve nazývaném Beskyd): Planý Beskyd, Rovný Beskyd, Vysoký Beskyd. U jiných hor a říček se ještě používalo dvojí pojmenování, Súlov - vrch Morávka, Smrčina - Suvočina, Ostrava - Ostravice; dnes už je zřejmé, kdo vyhrál.
V názvech beskydských hor se často objevují slova gruň a kyčera, pojmenování pro druh hory, původem valašského. A pro horní části říček (prameniště?) se v textu používá termín vrchovina, například vrchoviny Polky, Morávky, Mohelnice.
[1] ŽÁČEK R., 1995. Urbář panství frýdeckého z roku 1636, Těšínsko XXXVIII/3, 1-4.
Žádné komentáře:
Okomentovat